Daniel

Končí rok 2019 a za pár měsíců bude mému nejstaršímu synovi 18 let. Zdá se mi to neuvěřitelné tím víc, že jsem teprve před pár měsíci porodila své třetí, nejmladší dítě. Já si prostě ráda svoje děti vychutnávám jednotlivě 🙂

Unschooling vám nezajistí génia ani renesančního člověka

Když jeho zastánci mluví o unschoolingu a sebeřízeném vzdělávání, často v rámci potřeby obhájit a zpropagovat jej slyšíte něco o tom, jak jsou ty sebeřízené děti úžasné, co všechno umějí, jak rychle se rozvíjejí, když na ně nikdo v ničem netlačí, jak brzy se specializují na to, co je skutečně zajímá a baví, jak se samy od sebe radostně učí matematiku nebo češtinu atd. atp.

Rebel? Potížista? Trpící poruchou chování nebo osobnosti? Ne, anti-autoritář.

Bruce E. Levine je praktikující klinický psycholog a autor několika publikací, mj. knihy s dlouhým a složitě znějícím názvem Resisting Illegitimate Authority – A Thinking Person’s Guide to Being and Anti-Authoritarian – Strategies, Tools and Models (Vzdor vůči nelegitimním autoritám – Průvodce pro přemýšlející lidi o tom, jaké to je být anti-autoritářem – Strategie, nástroje a modely). V češtině bohužel nevyšla, ale čtete-li anglicky, doporučuji se … Pokračovat ve čtení Rebel? Potížista? Trpící poruchou chování nebo osobnosti? Ne, anti-autoritář. →

Unschooling a oběti vs. vědomá rozhodutí

I když unschooling a sebeřízené vzdělávání (rozuměj život) neznamená, že jsme se svými dětmi neustále, vsadím se, že “toho” taky někdy máte nad hlavu. Děti, které znám, v sobě mají zřejmě někde zabudované nějaké perpetuum mobile, protože jinak nechápu, kde se v nich ta neustálá činorodost bere. Někdy se i přistihnu, že bych se mohla začít litovat, jak se obětuju. Jenže pak si uvědomím, že to žádná oběť není. Jsou to vědomá rozhodnutí. A tak naprosto vědomě volím. Prioritizuju. Volím vztahy na prvním místě. Vzájemně respektující, s upřímnou a otevřenou komunikací, bezpečné, spokojené a radostné. Je fuk, jestli s dítětem, s partnerem, s přáteli.

Unschooling, vejce, emoce a Rorschachův test

Někteří rodiče mají představu, že nechají-li dítě vyrůstat a vzdělávat se sebeřízeně, dotyčné se dobrovolně a s nadšením naučí vše, nebo aspoň většinu toho, co po něm chce rámcový vzdělávací program a stát. (Jiní mají zase představu, že nechají-li dítě vyrůstat a vzdělávat se sebeřízeně, dotyčné skončí pod mostem s krabicí vína v jedné a jehlou s heroinem v druhé ruce, ale o těch jsem nechtěla psát.) Skutečnost je taková, že sebeřízené dítě velmi často dělá věci, které vám můžou připadat zbytečné, nesmyslné, divné, needukativní a hloupé, a vy se třeba zuby nehty držíte, abyste mu to pěkně od plic neřekli. Pokud tomu tak je, vítejte v Klubu obětí starého paradigmatu, jsem v něm taky a neznám nikoho, kdo by se do něj aspoň občas nezašel podívat.

Jak děláte ten unschooling v ČR?

Unschooling a sebeřízené vzdělávání je v ČR nelegální. Proč, o tom se dočtete zde. Kdo prohlašuje, že unschooling “dělá” má tedy buď pro strach uděláno, neboť se přiznává k nezákonnému jednání, nebo tak nějak kličkuje systémem se svou vlastní verzí unschoolingu, případně mu není úplně jasné, co to ten unschooling vlastně je. I přes výše uvedené je ale možné najít kmenovou školu … Pokračovat ve čtení Jak děláte ten unschooling v ČR? →

Mrká komár?

Zásadní otázky u nás přicházejí často hned po probuzení, když si všichni ještě hovíme v posteli. Před pár lety (šestiletá) to bylo: „A mamí, mrká komár?“ Včera přišlo (po mém a partnerově lítání ve větrném tunelu): „A mamí, když parašutista padá, letí rychlejc než člověk v tom tunelu?“ A předevčírem (desetiletá): „A mamí, když kráva přežvykuje a má ty čtyři žaludky, tak si to z každýho … Pokračovat ve čtení Mrká komár? →